Vyhledávání
Aktualita
FKSP z pohledu plnění daně z příjmu
V tomto příspěvku se zaměříme na to, jak tato plnění správně posoudit z hlediska daně z příjmů fyzických osob právě z pohledu zaměstnanců.
Z pohledu daně z příjmů, která je upravena zákonem č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, v platném znění (dále jen „ZDP“), je pro plnění poskytnutá z Fondu kulturních a sociálních potřeb (dále jen ''FKSP'') významné ustanovení § 6 odst. 9 písm. d) ZDP. Od daně z příjmů fyzických osob jsou u zaměstnanců osvobozena nepeněžní plnění poskytnutá zaměstnavatel zaměstnanci z FKSP ve formě možnosti používat rekreační, zdravotnická a vzdělávací zařízení, předškolní zařízení, závodní knihovny, tělovýchovná a sportovní zařízení, nebo ve formě příspěvku na kulturní pořady a sportovní akce. Jako plnění zaměstnavatele zaměstnanci se posuzuje i plnění poskytnuté pro rodinné příslušníky zaměstnance, tato úprava odpovídá i úpravě vyhlášky č. 114/2002 Sb., o fondu kulturních a sociálních potřeb, v platném znění (dále jen ''vyhláška o FKSP''), kde lze v souladu s § 3 odst. 3 příspěvky z FKSP poskytovat také manželům, druhům, partnerům a nezaopatřeným dětem zaměstnanců. Pokud tedy bude příspěvek poskytnut také rodinným příslušníkům zaměstnance, jedná se o příjem, který je u zaměstnance osvobozen od daně.
Příklad
Příspěvková organizace (dále jen ''PO'') poskytne v souladu s pravidly hospodaření s FKSP nepeněžní příspěvek na rekreaci zaměstnanci, jeho manželce i jeho dvěma nezaopatřeným dětem v celkové výši 10 000 Kč. Tento příspěvek ve formě nepeněžního plnění je u zaměstnance osvobozen od daně podle § 6 odst. 9 písm. d) ZDP.
Základní podmínkou v těchto případech je, že se musí jednat o nepeněžní plnění. To opět koresponduje s úpravou vyhlášky o FKSP, protože v souladu s § 3 odst. 8 této vyhlášky jsou veškerá plnění z fondu s výjimkou sociálních výpomocí, sociálních půjček a darů, zaměstnancům poskytována nepeněžní formou. Nepeněžní formaje tedy jedno omezení, druhé omezení se týká poskytování rekreace včetně zájezdů. V případě poskytnutí rekreace včetně zájezdů je u zaměstnance z hodnoty nepeněžního plnění od daně osvobozena v úhrnu nejvýše částka 20 000 Kč za kalendářní rok.
Příklad
Pokud by PO poskytla příspěvek na rekreaci ve výši 25 000 Kč, osvobozena od daně by byla částka 20 000 Kč a zbývajících 5 000 Kč by již představovalo zdanitelný příjem zaměstnance, který by také vstupoval do vyměřovacího základu pro sociální a zdravotní pojištění. To také znamená, že bude vytvářet superhrubou mzdu jako základ daně.
Nepeněžní forma znamená, že zaměstnanci v žádném případě nemohou být předány peníze, ale pouze poukaz, vstupenky, poukázky, vitamíny atd. za cenu sníženou o příspěvek fondu. Jak vyplývá z § 3 odst. 6 vyhlášky o FKSP, příspěvkem může být i plná úhrada nákladů, pokud není výše příspěvku nějak omezena. Základní předpokladem proto je, že příslušný účetní, příp. daňový doklad musí být vystaven na organizaci.
Příklad
Zaměstnanec navštívil kulturní představení a následně předložil organizaci vstupenku, která mu byla proplacena. V souladu s pravidly hospodaření s prostředky fondu organizace přispívá na kulturní akce. V tomto případě se ale nejedná o nepeněžní plnění, proto není možné tento příjem považovat za příjem osvobozený od daně. Jedná se o zdanitelný příjem, ze kterého bude současně odvedeno sociální a zdravotní pojištění. V neposlední řadě se jedná i o porušení vyhlášky o FKSP.
Příklad
Někteří zaměstnanci PO se zúčastní sportovní akce, z FKSP jim bude poskytnut příspěvek na vstupenky. Pořadatel akce vystaví příspěvkové organizaci fakturu na příslušný počet vstupenek, příspěvková organizace celou fakturu uhradí a zaměstnancům předá vstupenky za cenu sníženou o příspěvek z fondu (případně i bezplatně, protože příspěvkem může být i celá úhrada nákladů). V tomto případě jsou splněny všechny podmínky pro poskytnutí příspěvku a z pohledu daně z příjmů se jedná o příjem osvobozený od daně.
Podle § 6 odst. 9 písm. d) ZDP je tedy možné posoudit plnění z FKSP podle § 4 odst. 1 vyhlášky o FKSP (příspěvky na provoz zařízení, která slouží kulturnímu a sociálnímu rozvoji zaměstnanců), § 8 vyhlášky o FKSP (rekreační pobyty včetně rehabilitace a zájezdy) a § 9 vyhlášky o FKSP (kultura, tělovýchova a sport).
V souladu s § 4 odst. 2 vyhlášky o FKSP lze z fondu hradit nákup vitaminových prostředků pro zaměstnance a přispívat zaměstnancům na očkování proti chřipce, klíšťové encefalitidě a hepatitis A, pokud není hrazeno ze zdravotního pojištění. Ačkoliv to není ze znění ZDP zcela zřejmé, výklad je takový, že i toto plnění je osvobozeno od daně z příjmů na základě § 6 odst. 9 písm. d) ZDP. Jedná se o možnost používat zdravotnická zařízení.
Příklad
PO přispívá svým zaměstnancům částkou 300 Kč na vitamínové přípravky. Zaměstnanci si např. ze seznamu nabízených přípravků vyberou požadované produkty, lékárna bude fakturovat celou cenu vybraných produktů PO. Ta předá zaměstnancům vitamínové přípravky za cenu sníženou o příspěvek 300s Kč. V tomto případě jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se u zaměstnance jednalo o příjem osvobozený od daně a současně o příjem, který nebude vstupovat do vyměřovacího základu pro sociální a zdravotní pojištění.
V souladu s § 4 odst. 3 vyhlášky o FKSP lze z fondu přispívat na vybavení ke zlepšení pracovních podmínek, na pracovní oděvy a obuv, a to nad povinné vybavení, a na jednotné oblečení. Domnívám se, že povinným vybavením je nutné rozumět případy, kdy zaměstnavatel je povinen poskytovat pracovní oděv a obuv. V souladu s § 104 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, v platném znění, je to tehdy, pokud je pracovní činnost vykonávána v prostředí, ve kterém obuv nebo oděv podléhá při práci mimořádnému opotřebení nebo znečištění nebo plní ochranou funkci. V tomto případě potom pracovní oděv nebo obuv patří mezi osobní ochranné pracovní prostředky, které nejsou u zaměstnance předmětem daně, a to v souladu s § 6 odst. 7 písm. b) ZDP.
Za případy, kdy je pracovní oděv a obuv poskytován nad povinné vybavení a kdy je poskytováno jednotné oblečení, je podle mého názoru nutné považovat ty případy, kdy pracovní oděv nebo obuv nepatří mezi ochranné pracovní prostředky. Pak by se postupovalo podle § 6 odst. 7 písm. b) ZDP a u zaměstnance by tyto prostředky nebyly předmětem daně, pokud by se jednalo o stejnokroje nebo pracovní oblečení. Výklad MF ČR k této problematice je obsažen v pokynu D–300 v části k § 6 odst. 7 písm. b). V souladu s tímto výkladem se za pracovní oblečení považuje tzv. jednotné pracovní oblečení (stejnokroje) poskytnuté zaměstnavatelem zaměstnancům (např. prodejních organizací, poskytovatelů služeb pohostinských, ubytovacích zařízení atd.), pokud plní zejména reklamní, propagační a organizační účely. Podmínkou je stanovení povinnosti zaměstnanců používat pracovní oblečení pouze při výkonu zaměstnání a dále vymezení charakteru a podoby jednotného pracovního oblečení a všech jeho součástí. Toto je potřeba stanovit a vymezit buď ve vnitřním předpise nebo v kolektivní smlouvě. Kromě toho musí zaměstnavatel také zajistit, aby jednotné pracovní oblečení bylo trvale a viditelně označeno identifikačními znaky zaměstnavatele, což znamená např. obchodní jméno, ochranná známka, firemní barvy apod.
Další součásti jednotného pracovního oblečení, které nelze opatřit viditelným či trvalým označením, by měly být poskytovány v přiměřené hodnotě a množství.
Pokud poskytnutý pracovní oděv či obuv, který není osobní ochrannou pomůckou, bude mít charakter jednotného pracovního oblečení, bude se jednat o příjem, který není u zaměstnance předmětem daně. Smyslem této úpravy zejména je, aby toto oblečení, když už není předmětem daně u zaměstnance a je také daňovým nákladem u zaměstnavatele (což ovšem není předmětem tohoto příspěvku), nebylo zaměnitelné s běžným oblečením a nebylo je tedy možné využívat pro osobní potřebu zaměstnanců.
V praxi se ale o časté případy podle mého názoru jednat nebude. Příspěvkové organizace a organizační složky státu budou samozřejmě poskytovat osobní ochranné pracovní prostředky, které budou pořizovány z rozpočtových prostředků (např. přímé ONIV), další pracovní oděvy a pracovní oblečení bude poskytováno pouze výjimečně. Pokud by bylo, je možné na něj přispívat z FKSP, a to s daňovými dopady naznačenými výše.
Lze tedy shrnout, že pracovní oděv a obuv, které jsou osobními ochrannými pracovními prostředky, nelze z FKSP financovat. Ostatní pracovní oděvy a obuv již ano, pokud bude toto oblečení odpovídat vymezení pokynu D–300, bude se jednat o příjem, který není předmětem daně. Pokud pokynu D–300 odpovídat nebude, jedná se o zdanitelný příjem zaměstnance. Opět samozřejmě platí, že příspěvek z FKSP musí mít podobu nepeněžního plnění.
zdroj: www.ucetnisvet.cz
